JAK JSOU ZABEZPEČENY NAŠE ZŠ?

Hned zkraje ledna jsme si s řediteli našich základních škol provedli revizi stávajícího zabezpečení školských objektů proti náhodnému i plánovanému cizímu vniknutí. A co z něj vyplývá? Tak třeba to, že každá ze školních budov je s platností několika let zpět minimálně po dobu vyučování uzamčena, vpuštění jakékoli cizí osoby dovnitř vchodovými dveřmi je možné jen po ohlášení se a identifikaci prostřednictvím elektronického zvonku a v drtivé většině i kamerového systému s obličejovým rozlišením.

Analýza tedy ukázala, že vstupy do škol jsou prakticky ve všech případech důsledně monitorovány, kde kamera (výjimečně) chybí, chodí personál návštěvám otevírat osobně. Vyzvedávání z odpolední školní družiny či kroužků funguje obdobně – rodiče či jimi pověřené osoby se mnohdy do školy ani nedostanou a musejí na své dítko po ohlášení se interkomem čekat venku. A obojí praktickou zkušenost mohu potvrdit jako náměstek ze služebních pochůzek i jako rodič. Dostat se do škol zkrátka není nijak jednoduché.

Školy však musejí souběžně pečlivě dbát i na organizační (výchovný) faktor. Tedy důsledně upozorňovat své žáky, aby sami nikoho zvenčí do školy nevpouštěli. Což se občas bohužel stává, selhání lidského faktoru žádná technika nenahradí. Diskuze s řediteli škol o dalších možných zabezpečovacích prvcích/aktivitách preventivního charakteru povedeme i dál, protože názory na to mohou být různé. Robustní bezpečnostní systémy, jaké jsou instalovány třeba na letištích či v soudních budovách, ale asi nelze očekávat, protože by byly ve školní praxi přinejmenším nerealizovatelné. Bližší detaily o tom, jakým (i dalším) způsobem jsou jednotlivé budovy ošetřeny, samozřejmě nyní ani v budoucnu sdělovat nebudeme.

Poprvé v letošním roce ale chceme školám přispět i na vzdělávání žáků (alespoň těch nejstarších) v poskytování první pomoci. Důvodem není primárně prosincová tragédie na FFUK, ale obecné přesvědčení, že tuto dovednost by měl ovládat každý z nás. 

Ivan Langr, náměstek primátora